Hypoplastický jíl
Hypoplastický jíl je určený pro modelování úloh v měkkých jemnozrnných zeminách. Jedná se o standardní fenomenologický model a svým charakterem se řadí k modelům kritického stavu (Modifikovaný Cam clay, Zobecněný cam clay). Program používá formulaci modelu s explicitně definovanými asymptotickými stavy [1]. Model zohledňuje nelineární chování zeminy jak během zatěžování, tak i odtěžování. Na rozdíl od standardních modelů založených na teorii plasticity však umožňuje vyjádření pouze celkových deformací, tudíž nerozlišuje elastické a plastické deformace. Charakter porušení, u standardních modelů reprezentován oblastí lokalizované ekvivalentní plastické deformace, lze v případě hypoplastického jílu vystihnout například rozložením mobilizovaného úhlu vnitřního tření.
Při popisu odezvy zemin na vnější účinky umožňuje model zohlednit odlišnou tuhost při zatěžování a odtěžování, změkčení či zpevnění v závislosti na ulehlosti zeminy a změnu objemu při smykové deformaci (dilatanci, kontraktanci). Aktuální tuhost závisí nejen na směru přitížení, ale též na stavu zeminy, který je dán její pórovitostí, a na aktuálním středním napětí. Na rozdíl od modelu Cam clay důsledně vylučuje tahová napětí v zemině, viz Obrázek 1a.
Obr.1: Hranice stavu hypoplastického modelu - (a) porovnání s plochou plasticity modelu Cam clay v meridiální rovině, (b) porovnání s plochou plasticity Mohr-Coulombova modelu v deviatorické rovině
V případě hypoplastického modelu je plocha plasticity nahrazena tzv. Hranicí stavu (State boundary surface). Její průmět v deviatorické rovině odpovídá Matsuoka-Nakaiovu kritériu a je obdobný modifikovanému Mohr-Coulomb modelu, viz Obrázek 1b. Z pohledu zákona plastického tečení se jedná o neasociovaný zákon, jehož důsledkem je nesymetrická matice aktuální tuhosti (srovnej například s Mohr-Coulombovým modelem při různých hodnotách úhlu vnitřního tření φ a dilatačního úhlu ψ). Detailní formulace hypoplastického modelu je uvedena v [1].
Parametry modelu
Základní varianta modelu vyžaduje pět materiálových parametrů:
- Kritický úhel vnitřního tření (úhel vnitřního tření při konstantním objemu) φcs
- Sklon linie bobtnání κ*
- Směrnice linie normální konsolidace (NCL - normal consolidation line) λ*
- Počátek linie normální konsolidace N
- Poissonovo číslo ν
Parametry κ*, λ* a N určují bilineární diagram izotropní konsolidace v log-log měřítku, Obrázek 2a. Pokud jsou k dispozici parametry bilineárního diagramu pro modifikovaný Cam clay model (v semi-logaritmickém měřítku, Obrázek 2b), lze zadat tyto hodnoty, přičemž odpovídající parametry hypoplastického jílu jsou dopočítány. Parametry bilineárního diagramu pro modifikovaný Cam clay model jsou:
- Směrnice linie bobtnání κ (v semi-logaritmickém měřítku)
- Směrnice linie normální konsolidace λ (v semi-logaritmickém měřítku)
- Číslo pórovitosti emax při normální konsolidaci všesměrným tlakem 1 kPa
Oba diagramy se shodují při středním napětí 1 kPa a 100 kPa. Parametry hypoplastického jílu se dopočítají ze vztahů
![]()
Obr.2: Bilineární diagram izotropní konsolidace - (a) Hypoplastický jíl, (b) model Cam clay
Kritický úhel vnitřního tření φcs
- Shodný pro jak pro neporušený rostlý vzorek, tak pro rekonstituovaný a následně konsolidovaný vzorek
- Lze určit z triaxiální smykové zkoušky při různých komorových tlacích
- Zkouška může být nedrénovaná (rychlejší) či drénovaná
- U normálně konsolidovaných vzorků odpovídá maximálnímu mobilizovanému úhlu tření, u překonsolidovaných vzorků úhlu tření po dosažení vrcholu
- Běžně se pohybuje v rozmezí 22° - 36°
Sklon linie normální konsolidace λ*
- Určí se graficky z průběhu zatěžovací fáze oedometrického testu či testu izotropní konsolidace, viz Obrázek 3
- Pro tuhé jíly je vhodné provést zkoušku na rekonstituovaném vzorku
- Běžně se pohybuje v rozmezí 0,03 - 0,30 (nejčastěji 0,04 - 0,14)
Obr.3: Průběh simulace oedometrické zkoušky s hypoplastickým modelem
Sklon linie bobtnání κ*
- Určí se parametrickou studií - porovnání průběhu měření a simulace - odtěžovací fáze oedometrického testu či izotropní konsolidace, viz Obrázek 3. Linie odtěžování je nelineární a její poloha závisí na předchozím maximálním napětí, proto není vhodné určovat κ* přímo ze sklonu naměřené křivky
- Hodnota κ* se běžně pohybuje v rozmezí 0,003 - 0,020
- Musí platit λ* > κ*, poměr λ*/κ* se obvykle pohybuje v rozmezí 4 - 20
Počátek linie izotropní konsolidace N
- Určí se graficky z průběhu zatěžovací fáze oedometrického testu či izotropní konsolidace jako hodnota ln(1+e) na linii normální konsolidace při středním napětí p = 1 kPa
- Zkouška by měla být provedena na rostlém vzorku - při hledání průsečíku se svislou osou lze použít sklon lambda získaný na rekonstituovaném vzorku, viz Obrázek 3
- Běžně se pohybuje v rozmezí 0,5 - 2,8 (nejčastěji 0,6 - 1,7)
Poissonovo číslo ν
- Zadává se v základních parametrech zeminy, musí platit 0 ≤ ν < 0,5
- Řídí poměr smykové a objemové tuhosti, a tedy velikost smykového modulu
- Nejedná se o Poissonovo číslo pružné zeminy v obvyklém smyslu, mohou se vyskytnout i hodnoty mimo obvyklý pružný rozsah (např. ν < 0,1)
- Parametr ν lze určit parametrickou studií nedrénované smykové triaxiální zkoušky (dráha napětí a pracovní diagram)
- Běžně se pohybuje v rozmezí 0,15 - 0,35 (extrémně 0,01 - 0,40)
Parametry lze automaticky kalibrovat z výsledků laboratorních zkoušek pomocí online nástroje ExCalibre. Příklady parametrů vybraných jílů [2]:
Zemina | φcs [°] | λ* [-] | κ* [-] | N [-] | ν [-] |
Bangkok | 26,6 | 0,296 | 0,010 | 2,760 | 0,33 |
Bílina 2 | 23,5 | 0,063 | 0,013 | 0,975 | 0,25 |
Brno | 25,6 | 0,129 | 0,011 | 1,536 | 0,28 |
Dortmund | 26,8 | 0,086 | 0,020 | 1,112 | 0,12 |
Koper | 35,6 | 0,101 | 0,010 | 1,255 | 0,32 |
Prackovice | 28,8 | 0,094 | 0,010 | 1,173 | 0,35 |
Weald | 23,5 | 0,063 | 0,016 | 0,824 | 0,19 |
Kaolin [1] | 27,5 | 0,065 | 0,010 | 0,918 | 0,35 |
Nastavení počátečního stavu zeminy
V případě hypoplastického jílu se stavem zeminy rozumí její aktuální ulehlost vyjádřená číslem pórovitosti e. Číslo pórovitosti se nastaví v okamžiku zavedení modelu do výpočtu na základě aktuálního napětí, a to jedním z následujících způsobů:
- Bez zadání - zemina je normálně konsolidovaná, tj. číslo pórovitosti leží na hranici stavu pro aktuální napětí. Pro izotropní napjatost odpovídá linii normální konsolidace
![]()
Pro anizotropní napjatost (např. napjatost v klidu) leží hranice stavu níže a číslo pórovitosti normálně konsolidované zeminy je menší. Ekvivalentní napětí pe (střední napětí na NCL při aktuálním čísle pórovitosti) se určí ze vztahů
![]()
kde Fm je Matsuoka-Nakaiův faktor (Fm = 0 pro izotropní napjatost, Fm = sin2φcs v kritickém stavu) a I1, I2, I3 jsou invarianty napětí. Pro izotropní napjatost platí pe = p, v kritickém stavu pe = 2p. Číslo pórovitosti se určí z rovnice linie normální konsolidace dosazením pe za p.
- Stupeň překonsolidace OCR nebo překonsolidační tlak POP - předpokládá se, že zemina byla normálně konsolidována v podmínkách K0 na svislé překonsolidační napětí a poté odtížena na aktuální napětí, viz Obrázek 4b. Překonsolidační stav napětí je dán vztahy
![]()
kde σz0 je aktuální svislé napětí a K0NC je součinitel bočního tlaku v klidu normálně konsolidované zeminy převzatý z nastavení K0 procedury. Pokud není zadán, uvažuje se K0NC = 1 - sin φcs. Číslo pórovitosti epc v překonsolidačním stavu napětí leží na hranici stavu (viz výše) a na aktuální střední napětí p se převede po linii bobtnání
![]()
Zadat lze pouze jednu z možností: normálně konsolidované, nebo OCR či POP. Ve všech případech je číslo pórovitosti omezeno hranicí stavu pro aktuální napětí, tj. zemina nemůže být kypřejší než normálně konsolidovaná.
V případě, kdy je úloha v první fázi inicializovaná K0 procedurou, je stav zeminy nastaven na začátku následující fáze na základě geostatického napětí. Pouze v tomto případě se uplatní parametry OCR a POP, podobně jako u ostatních modelů kritického stavu (viz teoretická příručka). Součinitel K0 je třeba zadat v souladu se zadaným OCR (např. K0 = K0NC OCR0,5). Kombinace parametrů musí splňovat podmínku
![]()
jinak výpočet skončí chybou. V případě standardního výpočtu první fáze (model hypoplastický jíl se předpokládá již od první výpočtové fáze), kdy je zemina zatížena vlastní tíhou, je napětí při nastavení stavu zeminy nulové a uvažuje se střední napětí p = pt = 10 kPa (viz Poznámky k výpočtu). Parametry OCR a POP se v tomto případě neuplatní. Bez zadání čísla pórovitosti je zemina na počátku normálně konsolidovaná a při zatížení vlastní tíhou se stlačuje po linii normální konsolidace, což vede k velkým sedáním. V případě, kdy je jiný materiál nahrazen hypoplastickým jílem (například elastický materiál uvažovaný v 1. fázi budování), je uvažována hodnota napětí z předcházející fáze.
Připomeňme, že v případě užití elastického materiálu v první fázi výpočtu bude počáteční stav napětí odpovídat výsledkům K0 procedury pro K0 (ν je Poissonovo číslo).
![]()
Obr. 4: Inicializace čísla pórovitosti - (a) pomocí počátečního čísla pórovitosti, (b) pomocí OCR
Intergranulární deformace
Základní verze modelu je vhodná při výpočtech, s jedním převládajícím směrem dráhy napětí. V případech, kdy dochází k cyklickému zatěžování, je vhodné použití modelu rozšířeného o intergranulární deformaci [3]. Tím se omezí nežádoucí nárůst trvalé deformace vznikající při malých opakovaných změnách zatížení (ratcheting). Zavedení intergranulární deformace umožňuje modelovat vysokou tuhost, kterou jíly vykazují v oblasti velmi malých deformací. Kromě hypoplastických modelů není tato možnost součástí žádného z dalších modelů implementovaných v programu GEO MKP. Koncept intergranulární deformace předpokládá, že se celková deformace zeminy skládá z malé elastické deformace vrstvy mezi zrny (intergranulární deformace) a dále deformace způsobené vzájemným posunem zrn. Při změně směru zatěžování dochází nejprve ke změně intergranulární deformace. Jakmile intergranulární deformace dosáhne své limitní hodnoty, dochází k deformaci způsobené posunem zrn.
Použití konceptu intergranulární deformace vyžaduje pět dalších materiálových parametrů:
- Rozpětí elastické intergranulární deformace R
- Parametry mR a mT kontrolující tuhost při malých deformacích
- Parametry βr a χ kontrolující míru degradace tuhosti s rostoucí deformací
Tyto parametry se kalibrují s již známými parametry základního hypoplastického modelu.
Rozpětí elastické intergranulární deformace R
- Udává maximální rozsah intergranulární deformace
- Lze určit parametrickou studií křivky degradace tuhosti G = G(εs), viz Obrázek 5
- Popřípadě lze uvažovat jako materiálově nezávislou konstantu R = 10-4
- Běžně se pohybuje v rozmezí 2·10-5 - 1·10-4
Obr.5: Křivka degradace smykového modulu
Parametr mR
- Udává velikost smykového modulu při změně dráhy zatěžovacího napětí v meridiální rovině (σm - J) o 180°
- Počáteční smykový modul G0 je úměrný parametru mR, pro aktuální střední napětí p platí
![]()
- Počáteční smykový modul lze určit vhodnou metodou šíření smykových vln (např. pomocí bender elementů)
- Běžně se pohybuje v rozmezí 4,0 - 20,0
Parametr mT
- Udává velikost smykového modulu při změně dráhy zatěžovacího napětí v meridiální rovině (σm - J) o 90°
- Platí mR/mT = G0/G90
- Poměr počátečních modulů lze odhadnout z poměru modulů při větších deformacích. Hodnota poměru mR/mT se obvykle pohybuje v mezích 1,0 - 2,0, při nedostatku údajů lze uvažovat mT = 0,7 mR
- Hodnota mT se běžně pohybuje v rozmezí 2,0 - 20,0
Parametry βr a χ
- Určují rychlost degradace tuhosti při narůstající deformaci
- Lze určit parametrickou studií křivky degradace tuhosti G = G(εs)
- Parametr βr se běžně pohybuje v rozmezí 0,05 - 0,5
- Parametr χ se běžně pohybuje v rozmezí 0,5 - 6
K parametrickým studiím lze užít příklady.
Poznámky k výpočtu
- Model je k dispozici pro úlohy rovinné deformace a osově symetrické úlohy.
- Aby se předešlo problémům s nulovým napětím (např. na povrchu terénu), model se vyhodnocuje se středním napětím posunutým o pt = 10 kPa. To odpovídá malé zdánlivé soudržnosti a umožňuje malá tahová napětí.
- Pevnost kontaktních prvků nelze odvodit z hypoplastického modelu. Parametry kontaktů je nutné zadat samostatně.
- Tečná matice tuhosti obsahuje pouze hypoelastickou část modelu. Rovnovážné iterace proto konvergují pomaleji než u elastoplastických modelů (obvykle 10 - 20 iterací v kroku). Pokud řešení nekonverguje, je vhodné zmenšit krok zatížení.
- Model nerozlišuje pružné a plastické deformace, výsledky týkající se plastických deformací proto nejsou k dispozici.
Podrobná implementace modelu Hypoplastický jíl do programu GEO5 MKP je popsaná v teoretické příručce.
Literatura:
[1] D. Mašín, Clay hypoplasticity with explicitly defined asymptotic states, Acta Geotechnica, 8(5):481-496, 2013.
[2] ExCalibre - databáze parametrů zemin, https://soilmodelservice.fsv.cvut.cz/theory/exampleparameters
[3] A. Niemunis, I. Herle, Hypoplastic model for cohesionless soils with elastic strain range, Mechanics of Cohesive-Frictional Materials, 2(4):279-299, 1997.