Jíl (Matlock, 1970)
p-y křivka pro jíly podle Matlocka pro statické zatížení je znázorněna na obr. 1.
Obr. 1: p-y křivka jíl (Matlock, 1970)
Vstupní parametry pro určení křivky jsou
d [m] – průměr piloty
z [m] – hloubka pod povrchem terénu
γ [kN/m3] – objemová tíha zeminy
cu [kPa] – neodvodněná smyková pevnost zeminy
ε50 – poměrná deformace odpovídající poloviční hodnotě odporu zeminy pu
J - empirický součinitel (zpravidla hodnota 0,5)
Vztažná hodnota deformace y50 je dána vztahem
![]()
Mezní hodnota odporu zeminy pu se určí jako menší z hodnot
![]()
Parabolická část křivky je popsána vztahem
![]()
Je vidět, že křivka daná vztahem (3) dosahuje mezní hodnoty odporu zeminy pu pro deformaci y=8y50. Dále má křivka konstantní hodnotu pu.
Tato p-y křivka má i svou variantu pro cyklické zatížení. Její tvar je zachycen na Obr. 2.
Obr. 2: p-y křivka jíl (Matlock, 1970) pro cyklické zatížení
Hodnota mezního odporu zeminy je pro tuto variantu křivky redukována na 0.72pu.
Je vidět, že křivka daná vztahem (3) dosahuje hodnoty p=0.72pu přibližně pro deformaci y=3y50.
Dále je definována přechodová hloubka zr, která stanovuje rozhraní mezi dvěma typy průběhu. Pro hloubky menší než zr křivka po dosažení hodnoty p=0.72pu lineárně klesá a pro hodnotu y=15y50 dosahuje mezní hodnoty 0,72puz/zr. Pro hloubky větší než zr nabývá křivka konstantní hodnoty p=0.72pu hned po jejím dosažení. Tento průběh je znázorněn na Obr. 2.
Přechodová hloubka zr je dána vztahem
![]()